Jak jsem potkal slečnu Siri

Poprvé jsem o ní slyšel, když ji firma Apple představila loni oficiálně světu.
Hned na první poslech jsem se do ní zamiloval.
Teď je se mnou a já zjišťuju, že zas tak jednoduché to s ní nebude.
Jmenuje se Siri a je to virtuální hlasová asistentka, která se nachází ve všech telefonech iphone 4s.

Na první překážku jsme narazili hned na začátku.
Siri nerozumí, když na ni mluvím česky a jak to tak vypadá, ještě dlouho rozumět nebude.

Udělal jsem tedy kompromis a začal jsem povídat anglicky... A ejhle, začalo to fungovat o hodně lépe.

Siri je tak inteligentní, jak to jen u virtuální asistentky jde.
Pokyny jí můžete dávat několika způsoby a ona většinou, pokud rozpozná, co jí říkáte také pochopí, co se po ní chce.
Například je jedno, zda řeknete: "Siri, vzbuď mě v deset hodin." nebo "Siri, nastav budík na deset hodin."
Výsledkem je vždycky spuštění budíku.

Jako asistentka, která by mi psala korespondenci je ale Siri naprosto k ničemu.
Nevím, zda je to mým česko/anglickým přízvukem, či zda za to mohou rozpoznávací schopnosti Siri, ale vždy, když jsem se jí anglicky snažil nadiktovat nějakou zprávu, vyšla z toho napůl zpráva, napůl směs čehosi nedefinovatelného a nesrozumitelného.

Dobrou zprávou na konec je, že nevidomí můžou se Siri plně pracovat skrze odečítač VO.
Jakmile Siri něco řeknete a ona to zaznamená ozve se zvuk. Jakmile příjde její odpověď je přečten váš požadavek a reakce Siri na něj.
Vaše dotazy a odpovědi si můžete pak zpětně procházet.

Takže je pak už na každém jak si tu svou Siri pojmenuje. U mě například to není Siri, ale česká Zuzana.

Ani v dobrém ani ve zlém.
Nemůžu se na Siri zlobit, že umí jen anglicky. Za to nemůže ona, ale pánové ze společnosti Apple, kteří ji nenaučili česky.
Mohla by mi občas sice lépe rozumět a taky by nemusela odmítat požadavky na GPS navigaci po česku.
Jako taková moje kratochvíle na hraní mi ale naprosto stačí a pokud máte Iphone 4s, určitě si s ní občas popovídejte, třeba vám odpoví i na dotaz, proč se cítíte sami, nebo zda by jste si s ní chtěli užít. A budete se divit, co z ní dokáže vylézt.

Iphone 4s, uživatelské dojmy  poslepu.

 

 

 

ÚVOD:

 

Slyšel o něm každý, většina ho viděla, buď v reálu nebo alespoň v reklamě či na obrázku.

Je to telefon, který vyvolal takový rozruch, jako žádný jiný.

Bylo o něm napsáno tolik pozitivních i negativních recenzí, že je ani spočítat nelze.

Dovolte mi představit telefon Iphone 4s ve velmi rozsáhlé a podrobné recenzi a dojmech a to z hlediska oblasti, o které moc lidí  neví, ale která dělá iphone vyjímečným a jedinečným přístrojem.

Jde o použitelnost telefonu pro zrakově postižené lidi.

 

Apple je první firma, která nabídla svým uživatelům v telefonu již předinstalované funkce pro zpřístupnění zdarma a to nejen pro nevidomé, ale i pro sluchově postižené.

Ihned po vybalení a prvním spuštění má postižený uživatel možnost začít telefon používat.

 

Pro zrakově postižené uživatele se v telefonu nachází několik funkcí, které jim práci usnadní, tou hlavní je odečítač obrazovky Voiceover, který byl převzat ze systému Mac oS a přizpůsoben pro dotykové ovládání platformy IOS, což mimo jiné znamená, že tento odečítač lze používat nejen na iphonu, ale i na ipadu a ipodu touch.

 

Jako celý systém IOS, tak i odečítač je přeložen do asi 35 jazyků a to včetně češtiny. Pro náš mateřský jazyk je zde použit hlasový výstup Realspeak, konkrétně ženský hlas Zuzana, známý z osobních počítačů.

 

 

 

Vzhled a hardware

 

Když jsem vzal telefon Iphone do ruky poprvé, první myšlenka, která mě napadla byla: "divná umělohmotná placka". Časem se mi ale iphone začal líbit, dobře se drží v ruce a není těžký.

Jeho tvar je podobný macbookům od applu, ostré hrany a kulaté rohy jsou celkově jedním z hlavních rysů výrobků jablečné firmy.

 

Na délku iphone měří asi 5,5 cm a na šířku 11.

Přední stranu přístroje tvoří dotykový kapacitní displej,

v jeho horní části se nachází reproduktor pro telefonní hovory a ve spodní části jedno z mála hardwarových tlačítek, kulaté tlačítko home s mírnou prohlubní uprostřed, která má nejspíš zajistit, aby se člověku pohodlně mačkalo.

Na spodní hraně telefonu pak najdeme výkonný hlasitý reproduktor a vedle něj port pro nabíjecí kabel.

Na levém boku telefonu se pak nacházejí dvě tlačítka, kterými se upravuje hlasitost.

A nakonec, na horní straně pak najdeme 3,5 mm konektor pro sluchátka a poslední tlačítko, kterým se telefon zapíná, vypíná a zamyká.

 

Vzhledově se mi tedy iphone líbí, rukama mi prošla spousta telefonů různých značek, všechny měly podobný design, jen iphone je zcela odlišný, vybočuje z davu a nebojí se jít vlastní cestou a to tou jablečnou.

 

Iphone má veškerý hardware, který moderní chytrý telefon jen může mít. Je v něm wi-fi, GPS, giroskop, elektromagnetický kompas a bluetooth.

 

 

 

Začínáme:

 

Po spuštění přístroje, které se provede asi pětisekundovým podržením spouštěcího tlačítka se aktivuje odečítač Voiceover "dále jen VO" a my se ocitneme na hlavní obrazovce systému IOS.

Jediná překážka zde je, že při stisknutí spouštěcího tlačítka telefon nijak nezareaguje, nezavibruje ani nepřehraje znělku.

 

Plocha systému IOS je tvořena třemi částmi.

V horní části se nachází oznamovací pruh, kde se standardně zobrazuje název mobilní sítě, ke které jste připojeni a síla signálu. Pokud jsou spuštěny další funkce, jako wi-fi, bluetooth, zaměřování polohy, jsou zde příslušné ikony rovněž.

Dále se v oznamovacím pruhu nachází už jen info o stavu baterie a aktuální čas a datum.

Oznamovací pruh je tedy něco podobného, jako system tray "systémová lišta" ve windows.

 

Střední, největší část obrazovky tvoří plocha, na které jsou ikony nainstalovaných aplikací a ikony složek.

Pokud plochu aplikacemi zaplníte, začnou se další aplikace umisťovat na další stránku. Mezi němi se lze pomocí jednoduchého gesta rychle přepínat.

Pokud se k aplikaci vztahuje nějaká událost, "nepřečtené e-maily, zmeškané sms či události v kalendáři" je s názvem ikony vždy přečten počet daných událostí.

 

Ve spodní části pak najdeme tzv. dock, který znají uživatelé macbooků a který jeněco podobného, jako panel rychlé spuštění v systému windows.

V základu jsou zde ikony aplikací telefon, zprávy, mail a internetového prohlížeče safary.

 

Důležitým prvkem je také oznamovací centrum, které shromažďuje všechna oznámení, které na telefon došly, ať už je to oznámení o došlé sms, či o novém e-mailu.

 

Na hlavní plochu se z kterékoliv aplikace vracíme pomocí onoho kulatého tlačítka home.

 

Funkce iphonu, potažmo jakéhokoliv chytrého telefonu se dají rozšířit aplikacemi. Tyto aplikace se do telefonu iphone nahrávají přes obchod appstore, který je přístupný jak ze samotného telefonu tak z PC či macbooku přes software itunes.

 

Aplikací pro iphone je nepřeberné množství. Od her, přes software pro navigaci až po speciální software pro zrakově postižené.

 

Většina předinstalovaných aplikací je s VO plně přístupná, u aplikací jiných výrobců je ovšem riziko, že bude aprogram s odečítačem nepoužitelný větší.

Je proto dobré, obzvlášť u programů, které jsou placené, zjistit si nejdřív od někoho kdo již iphone používá, či z nějakého specializovaného webového fóra či mailing-listu zda danou aplikaci už někdo zkoušel a zda je s VO ovladatelná.

 

 

 

Základní ovládání poslepu

 

Odečítač VO umožňuje nevidomým uživatelům ovládat plně dotykový iphone pomocí množství speciálně vytvořených gest.

 

Apple navrhl odečítač tak, aby u nevidomého nemohlo dojít k náhodnému aktivování čehokoliv.

Funguje to tak, že pro to, aby se prvek na obrazovce skutečně aktivoval, je třeba jej nejprve zaměřit pomocí kurzoru VO.

Vizuálně představuje kurzor VO černý trojúhelníček okolo prvku.

Zaměření je možné třemi způsoby:

 

- tažením prstu po obrazovce vyhledáme prvek, který potřebujeme, prst zvedneme a kdekoliv na obrazovce 2x rychle klepneme.

 

- Opět tažením prstu vyhledáme prvek a jakmile jej najdem, prst necháme tam kde je a druhým prstem přiklepneme čímž se objekt aktivuje. "Tomuto apple říká split tap".

 

- rychlým šviháním zleva do prava přesouváme VO kurzor o jeden objekt dopředu, a zprava do leva o jeden objekt nazpět.

Opět, jakmile je objekt vybrán, aktivujeme jej dvojklepem kdekoliv na obrazovce.

Split tap se mi osobně zalíbil nejvíce. Užívat jej nejspíše budou lidé, kteří už mají dobrou představu o tom, kde se jaký prvek na obrazovce nachází. Jako příklad mohu uvést postup, kdy chci spustit obchod appstore. Vím, že ikona se nachází na první stránce u levého okraje, někde v polovině obrazovky. Klepnu ukazovákem do oblasti, kde ikonu tuším a po případě ji dohledám. Ukazovák podržím a prostředníkem přiklepnu kdekoliv a appstore se spustí.

 

Zaměřování je jednoduché a přitom geniální. Za dobu, co iphone používám se mi opravdu nikdy nestalo, že bych něco někde náhodně otevřel, spustil či smazal.

 

Nedílnou součástí práce s jakýmkoliv telefonem je zadávání textu.

Na iphonu má nevidomý dvě možnosti, jak zadávat text na qwerty klávesnici, kterou můžete mít na výšku i na šířku.

 

- standardní psaní, funguje stejně, jako výše popisovaná práce s objekty. Tažením najdeme klávesu, zvedneme prst a dvojklepneme pro zadání.

Švihání zleva do prava zde samozřejmě funguje také

Tento druh zadávání je vhodný pro uživatele, kteří na qwerty nejsou zvyklí a mají problém s orientací na klávesnici.

 

Tažením prstu "split tap" najdeme písmeno, které chceme zadat, ponecháme prst  na místě  a přiklepnutím druhým prstem znak zadáme.

Toto je velmi příjemný způsob zadávání, jeho nevýhodou pro mě ovšem je, že pokud píši znak, který se nachází u okraje obrazovky, je náročnější příklep druhým prstem.

 

- dotykové psaní, funguje tak, že tažením prstu vyhledáme písmeno, které chceme zadat a pro zapsání jen prst zvedneme.

Tento druh psaní mi osobně vyhovuje nejvíc, pokud se člověk naučí na klávesnici orientovat, je psaní docela rychlé.

 

Psaní na qwerty klávesnici může být pro někoho, kdo byl předtím zvyklý na klasický nedotykový telefon s číselníkem jedním z největších úskalí a také jedním z hlavních důvodů, proč si dotykový telefon nepořizovat.

Iphone ale nabízí možnosti, jak psaní co nejvíce zjednodušit, je tedy na každém, aby si našel svůj styl, který mu nejvíce vyhovuje.

Pokud člověk psaní zvládne, není pak o moc pomalejší, než psaní na klasickém nedotykovém telefonu.

 

Editace textu probíhá na iphonu pomocí funkce VO, která se nazývá rotor.

Rotorem se vybírá, po jakém druhu prvků se má kurzor VO pohybovat.

Gestem dvěma prsty, které by se dalo nejlépe popsat, jako otáčení šroubu po směru hodinových ručiček přepínáme volby rotoru pro pohyb po znacích, slovech, případně nadpisech a dalších prvcích.

Ve volbách rotoru se nachází rovněž možnost úpravy, pro editaci textu a volba typ psaní, kde přepínáme mezi standardním a dotykovým psaním.

Po výběru druhu prvků pro pohyb pomocí výše popsaného gesta prvky prohlížíme pomocí švihání prstu zhora dolů či naopak.

 

Pokud je tedy rotor nastaven pro pohyb po slovech, šviháním nahoru a dolů se v textu pohybujeme po slovech.

 

Funkce rotoru se mění v závislosti na aplikaci, která je otevřena. Pokud např. píši SMS, nelze nastavit pohyb po nadpisech, naopak v internetovém prohlížeči přibude do voleb rotoru spousta možností pro pohyb, po odkazech, formulářích, tabulkách atd.

Společně s principem zaměřování je rotor druhou stěžejní funkcí VO, která je pro apple jedinečná a také je dle mě velmi geniálně vymyšlená.

 

 

Osvojování gest

V nastavení VO lze rovněž spustit nácvik gest, kde si lze všechny pohyby na obrazovce vyzkoušet, aniž by se cokoliv spustilo. VO přitom vždy každé gesto krátce popíše.

 

 

 

Používání v praxi:

 

Poté, co jsme si představili základní ovládání iphonu s odečítačem VO můžeme tedy telefon začít používat.

 

 

Většina aplikací má některé charakteristické rysy, které usnadňují orientaci.

- seznam tlačítek či karet v dolní části, které přepínají různé oblasti aplikace. V hudební aplikaci jsou to např. volby pro přepínání mezi seznamy umělců, skladeb, alb a playlistů.

- tlačítko zpět/back. Nachází se v levém rohu obrazovky a vrací vás vždy o obrazovku zpět v rámci dané aplikace. Pro nevidomé navíc funguje gesto přejetí dvěma prsty zprava doleva a zpět, které aktivuje funkci tlačítka zpět, pokud je v aplikaci přítomno.

 

 

- psaní a čtení sms

Aplikace zprávy se nachází u dolního okraje v oblasti dock. Pokud vám dojde nějaká SMS, je počet nepřečtených zpráv ohlášen společně s názvem ikony.

Jakmile aplikaci zprávy otevřeme, ihned se automaticky otevře okno pro zadávání nové zprávy.

Při psaní SMS jsou automaticky čteny návrhy slov a automatické opravy pravopisu.

 

 

- Telefonování

 

Opět, zmeškané hovory jsou ihned čteny společně s názvem ikony. Aplikace telefon se rovněž nachází v oblasti dock.

Po jejím otevření se nacházíme v oblasti, kde hlavní část obrazovky zabýrá číselník a pod ním jsou tlačítka pro vytočení čísla a mazání.

Nalevo vedle čísla 1 je editační pole, do kterého se číslo zapisuje.

Úplně dole se pak ještě nachází tři záložky, kontakty, oblíbené a číselník. Jejich názvy mluví za vše.

 

Vytáčení čísel funguje stejně jako dotykové zadávání textu. Je velmi jednoduché a to nejvíce samozřejmě pro lidi, kteří mají představu o rozmístění čísel na klasickém telefonním číselníku.

 

 

- Prohlížení kalendáře

 

Opět jednoduché a snadno použitelné.

Ve standardním zobrazení kalendář zobrazuje v horní části možnosti pro přesun o měsíc vpřed a vzad a pro přidávání úkolů.

Hlavní oblast pak zabýrá samotný kalendář, se zobrazením dnů v aktuálním měsíci a to v tabulce, kde jsou vždy v řádku dny jednoho týdne.

Tažením  zleva do prava tedy přecházíme v dnech týdne, tažením zhora dolů přecházíme mezi týdny.

Pokud najedeme na den s aktuálním datem, je toto rovněž u jména dne ohlášeno.

Události, pokud nějaké existují jsou s názvem dne čteny rovněž a pokud žádná událost není, dá nám i o tomto iphone vědět.

 

Vytváření událostí je jednoduché, lze nastavit datum, čas a dobu, kdy se má na událost upozornit.

 

 

- Fotografování

Ano čtete dobře, i fotoaparát patří k aplikacím, kterým apple věnoval péči z hlediska přístupnosti pro nevidomé.

 

Je-li zapnut autofokus a telefon se automaticky zaměří, je toto oznámeno.

Vrcholem dokonalosti a mistrovství applu je zde pak focení portrétů. Pokud totiž fotoaparát zaměři něčí obličej, automaticky o tom informuje a dokonce i řekne, zda je obličej malý či velký a zda je vystředěn. Pokud je obličejů v záběru víc, je i toto čteno.

Toto funguje jen u iphonu 4s, který má funkce fotoaparátu vylepšené a umožňuje detekci obličejů i pro odemykání přístroje.

 

 

- Přehrávání hudby

 

Iphone má i přehrávač hudebních souborů.

Opět jednoduchý a lehce použitelný. V dolní části obrazovky přepínáme mezi playlisty, umělci, alby  či skladbami.

Seznam dané kategorie je pak řazen abecedně, kdy každé písmeno abecedy je naformátováno jako nadpis, takže pokud máte velkou hudební kolekci, můžete se po písmenech/nadpisech pohybovat rychle pomocí rotoru.

Při přehrávání skladeb můžete použít tlačítka na displeji pro přesun mezi skladbami, zastavení a pokračování přehrávání či jezdce pro převíjení ve skladbě či snížení a zvýšení hlasitosti.

Pokud mluví VO, je automaticky přehrávání skladby stlumeno, aby bylo odečítači rozumět.

Pro zapauzování lze rovněž použít gesto dvojklep dvěma prsty na obrazovce.

 

Pokud chceme do telefonu nahrát své vlastní písničky, lze tak učinit pouze přes software itunes na PC či macbooku.

Iphone nelze použít jako výměnné USB médium jako další disk.

Itunes pro PC je bohužel jedna z nejméně přehledných aplikací, které existují, takže nahrávání hudby a jakéhokoliv jiného obsahu může být dost nepohodlné.

 

Zde čerpám jen ze svých velmi malých zkušeností s aplikací itunes. její nepřehlednost a také náročnost na paměť PC vedly k jejímu brzkému odinstalování.

 

 

- Kupujeme aplikace a hudbu.

 

Aplikace appstore je jediným způsobem, jak do telefonu dostat programy. Funguje buď jako součást softwaru itunes, nebo jako samostatná aplikace v telefonu.

Ve verzi pro iphone lze velmi pohodlně procházet aplikace podle kategorií a vyhledávat je podle názvu, číst jejich recenze, instalovat a nakupovat.

 

Součástí appstore je rovněž možnost nákupu knih, těch českých zde ale moc není, po pravdě skoro žádné.

 

Do telefonu si můžeme rovněž nakupovat hudbu a filmy. K tomu slouží aplikace itunes pro IOS, která je narozdíl od té pro PC dokonale přístupná.

U hudby a filmů si před zakoupením můžete přečíst popis a přehrát trailer či ukázku.

Lze nakupovat celá alba, či jednotlivé skladby.

 

 

 

Závěrečné slovo:

 

Budu se opakovat, když řeknu, že dle mého názoru je firma Apple nejlepší v tom, jak přistupuje ke svým zákazníkům, kteří jsou zrakově postižení.

 

Možnost využívat telefon ihned po prvním spuštění, lokalizace odečítače do mnoha jazyků a výborná, troufám si říct sto procentní přístupnost základních aplikací dělá z iphonu nejlépe ovladatelný dotykový telefon pro zrakově postižené.

 

Nevýhod je jen pár, nemožnost procházet obsah telefonu na PC v režimu výměnného disku a některé další drobnosti, jako je nepřítomnost funkce doručenek v SMS.

 

Největším úskalím pro pořízení iphonu je tedy vysoká cena.

Rovněž spousta nevidomých lidí se bojí toho, že je telefon čistě dotykový. Někteří zrakově postižení potřebují cítit, že opravdu stiskli na telefonu tlačítko.

 

Také lidi mají strach, že se nebudou umět na telefonu orientovat, tam něco špatně stisknou, tam se netrefí apod.

U iphonu o tohle strach mít nemusí. Ovládání pomocí gest VO je rychlé, jednoduše zvládnutelné a přesné.

Doporučuji tedy každému, kdo uvažuje o pořízení nového telefonu, zvážit nákup právě iphonu. Například v brněnském datartu v galerii Vaňkovka byli velmi ochotní mi VO na jejich iphonu zapnout a já si ho tak mohl ihned vyzkoušet.

 

A malé varování nakonec!

Z důvodů, známých jen Applu, můžete iphone používat jen se simkartami formátu microsim. V každé prodejně našich českých operátorů vám simkartu jistě velmi "ochotně" vymění.

 

 

 

Poděkování

 

Závěrem této recenze bych rád poděkoval Jiřímu Iblovi, díky jehož ochotě mám možnost testovat na jeho vlastním zapůjčeném přístroji přístupnost pro nevidomé.

Této vstřícnosti a ochoty si velmi cením.

 

Pavel Ondra

 

Vánoční přání Všude bílo, tuhý mráz, zima přišla mezi nás. Vzduchem vločky létají, k zemi tiše padají. Je jich stále čím dál víc, není skrz ně vidět nic. Pod sněhem spí stuhlá zem, tiše sní svůj zimní sen. Na kopci se lesík tyčí, mezi stromy vichr fičí. Jako cukr bílý sníh, tvoří polštář na větvích. Mezi smrky, duby buky, není slyšet žádné zvuky. Všechno v lese tvrdě spí, v této době vánoční. Dvě osoby lesem kráčí, s sebou těžké sáně vláčí. Smrk s praskotem k zemi míří, kolem bílé vločky víří. Na sáních strom z lesa vlečou, až z nich stružky potu tečou. Sjíždí dolů do doliny, zpátky do své domoviny. Mezi kopci dědinka, krčí se tu malinká. Domků jenom několik, v prostřed malý kostelík. Ticho halí dědinu, v tuto ranní hodinu. Syn a otec domů míří, ze dveří se teplo šíří. Atmosféru sváteční, tvoří stromek vánoční. Z něj se šíří vůně lesa, radostí všem srdce plesá. Děti smrček ozdobí, dneska vůbec nezlobí. Večer příjde Ježíšek, každému dá balíček. Venku už se setmělo, sněžit také přestalo. V tuto dobu po vesnici, vyhrávají koledníci. Když jim zima brání hráti, pijí vodku na zahřátí. Pokud vodky není více, pomůže jim slivovice. Kapr se na pánvi smaží, pomáhat se všichni snaží. Dobrý salát bramborový, na stole si klidně hoví. Krásné písně vánoční, také domem tiše zní. Nastává večeře hodina, sešla se celá rodina. V pokoji už stromek září, děti radostně se tváří. U stromečku všichni stojí, koledy si prozpěvují. Pak už ze všech krabicí, mizí papír balící. Všude je ho plná zem, dárky, ty se líbí všem. Večer ke konci se chýlí, začal padat snížek bílý. Všichni ke kostelu míří, zvuk zvonu se tichem šíří. Půlnoční mše začíná, přišla celá dědina. Všude hoří svíce jasně, kostelní sbor pěje krásně. Slavnostní mše je už konec, na věži zas zvoní zvonec. Všichni už se rozcházejí, v teple doma býti chtějí. A vánice zuřivá, jejich stopy zakrývá. Sněží stále čím dál víc, vidět není vůbec nic.

hrajeme  si se schématy

Je to asi jen hodina, co jsem si na twitteru klikl na pozvánku do nového projektu googlu s názvem schemer

 

O co jde?
O nic složitého.
Jen napíšete jednou větou, co by jste chtěli dělat a do komentáře k tomu, proč by jste zrovna tuto věc chtěli dělat.
Vaši přátelé, kteří vás mají v kruzích služby google plus pak tyto vaše "výkřiky", schémata uvidí na hlavní stránce a mohou k nim přidat komentáře.
K jednotlivým schématům můžete pak ještě přidávat geolokační odkaz, kde se tahle aktivita zrovna odehrávala nebo bude odehrávat.
Dále si také u každého schématu můžete zaškrtnout, zda aktivitu chcete dělat, či zda jste již udělali.

 

Příklad takového schématu:
I want to visit Paris, pod čímž následuje odkaz na umístění Paříže v google mapách.
Schémata se samozřejmě sdílí to znamená, že pokud už někdo schéma s názvem "I want to visit Paris" vytvořil, můžete jen zakliknout, že chcete aktivitu též provést.
Jakmile jste s aktivitou hotovi, už jste třeba Paříž navštívíli, kliknete na tlačítko "I have done that - již jsem provedl" a přidáte třeba komentář pro inspirování ostatních, co se vám na aktivitě líbilo.

 

A jak to celé funguje s odečítači?
S freeware odečítačem NVDA v mozille firefox 8.0 parádně, úprava schématu, vytváření a prohlížení vašich schémat mluví na jedničku.
S jawsem 12.0 v Internet exploreru 9.0 je to o trošku horší, některé prvky, jako třeba tlačítka pro smazání či přidání geolokace se tváří jako že to jsou texty bez významu.
To samé platí o prvcích, kterými vybíráte, zda jste aktivitu provedli, či se ji provést teprve chystáte, zde např. NVDA vyhrává, tyhle volby jsou ozvučeny pěkně.

Pozor, ale, to že dnes je přístupnost s jawsem horší není nic závažného, služba je teprve chvíli ve stádiu beta, není ještě ani přeložená do češtiny a nepochybně se toho spoustu do příchodu plně veřejně přístupné verze změní.
Osobně by se mi třeba líbila i mobilní aplikace, či mobilní stránka.
Napadá mě také, že když funguje přidávání geolokace, třeba to někdy propojí se službou foursquare.

Jestli to lidi u nás v česku zaujme nebo ne, je otázka.
Může to být ale zajímavý nástroj, jak svým přátelům doporučit zajímavá místa, která jste navštívili, zajímavé filmy, a představení, které jste viděli a spousta dalšího a dalšího.
Nebudu tu teď dělat  nějaké závěry,, zda je nebo není služba k něčemu a zda je užitečná, je příliš Brzo.
Ale prosím, když už jsem se do tohohle článku pustil, pište komentáře, co si o tom myslíte a pokud jste taky mezi těmi, kteří beta verzi používají, jaké máte z používání dojmy, co se vám líbí a co ne.

Pavel

Dojmy z knihy
Autor, Catherine Fisherová

Po dlouhé době jsem zas|něčím totálně nadšen.
Předmětem mého nadšení je kniha Inkarceron, angl. originál Incarceron, kniha od Catherine Fisherové.
V americe kniha získala spoustu ocenění, ani nevím jakých a po pravdě řečeno mi je to jedno.
Vždycky když čtu, že kniha získala to a to ocenění jsem k tomu docela skeptický, dám spíš na osobní dojem než na nějaká ocenění, která vymyslel kdosi kdesi za mořem.
Ale tentokrát musím s amíky skoro stoprocentně souhlasit.

O co vlastně v knize jde?
Představte si vězení, které je větší než jakékoliv, které dnes existuje, které je hlídané lépe než Alcatraz a které si žije vlastním životem.
Na vězně dohlíží umělá inteligence něco jako super AI.

A do tohoto vězení, které se jmenuje Inkarceron, odtud název knihy, zavřeli před mnoha lety mocní světa největší odpad lidstva.
Se zločinci, vrahy a jinými živly zavřeli dovnitř i 70 vědců, kteří měli spolu s AI vězení na své chovance dohlížet a vytvořit jim dokonalý, samostatný svět, ve kterém by ony podvratné živly žily v klidu a míru bez násilí a zločinů.
Dokonalý svět, dokonalá převýchova.
Po nějakou dobu vše fungovalo výborně.
Z vězení ani dovnitř nebylo cesty ven a experiment tak nemohlo nic narušit.
Ve světě venku se mezitím udála spousta převratných událostí.
Jeden z králů si v záblesku jasnozřivosti "či šílenosti?" uvědomil, že technologický pokrok je zlo a že pokud chce lidstvo jako celek přežít, musí zakázat veškeré vynálezy a začít žít bez techniky a jejich vymožeností.
A tak vydal dekret, podle nějž musí všichni žít tak, jako se žilo v 18. století.
A tak celý svět začal žít tímto způsobem, až na ty, kteří si mohli dovolit protokol porušovat, což nebyl nikdo jiný než ti, co měli moc a peníze, "nepřipomíná vám to něco?"

A tak plynula léta a uplynulo celé století a půl.
V době, kdy začíná příběh samotný se z vězení Inkarceron stalo něco, co nikdo z původních plánovačů nezamýšlel.
Jak je totiž známo, když už je někdo zločinec, zůstane jím nadosmrti, převýchova nebo ne.
Uvnitř Inkarceronu teď žijí miliony násilníků, vrahů, podvodníků a bláznů.
Ale taky spousta žebráků, mrzáků a jiných zubožených lidí.
AI samotná se postupem času také zbláznila a z její osobnosti se stal krutý tyran.
A do toho všeho přichází chlapec Fin, který si nepamatuje, odkud do věznice přišel, kdo jea co tu dělá.
Žije s gangem, který se jmenuje Komitat v jednom z nejhnusnějších křídel věznice a jeho nejlepší kamarád je zločinec, který se neštítí využívat Fina, jak to jen jde.
Všichni věří, že Fin se narodil ve vězení a že jej zrodila AI samotná.
On je však přesvědčen, že žil kdysi venku a do věznice se odtud nějak dostal. Tuto teorii podporují i jeho vize, jakési záblesky vzpomínek, které občas mívá.

Venku se má mezitím dcera správce vězení Klaudie  vdát za šíleného a rozmazleného syna královny říše.
Z toho není moc nadšená, dvorní intriky, lži a podvody nejsou zrovna její styl života.

Vše se změní, když Fin ve vězení a Klaudie v pracovně svého odce téměř současně najdou artefakt, který jim umožňuje na dálku komunikovat.
Rozjíždí se příběh, Klaudie chce utéct před svatbou a najít Fina aby mu pomohla ven z vězení, Fin zas chce svým přátelům dokázat, že vnějšek vězení opravdu existuje a taky chce samozřejmě najít Klaudii.
A zbytek neprozradím, to nechám na vás.

Příběh je tedy vyprávěn na dvou rovinách, z vnějšku a vnitřku vězení, přičemž ta část, popisující Finovu cestu Inkarceronem je to hlavní, co mě na knize tak nadchlo.
To jak je vylíčena neuvěřitelná rozlehlost, mohutnost, temnota, špína a ponurost celého komplexu věznice je úžasné a to již od prvních odstavců knihy.
Příběh je bohatý na akční scény, emočně vypjaté momenty a v jeho průběhu dojde i k několika zásadním zvratům a odhalením tak nečekaným a výborně popsaným, že jsem chvílemi jen nevěřícně otvíral hubu :D
A když dojde na vrcholné odhalení, důvod, proč s vězení neexistuje jen tak obyčejná cesta ven, pomyslí si kažcdý v duchu asi jen "wow"

Takže každému, kdo má rád sci-fi, říznutou fantasy tohle dílko doporučuju.

Nedávno jsem na internetových diskuzích narazil na pojem rozšířená realita, zajímalo mě, o co se jedná.
I neváhal jsem, začal googlit a výsledkem byla instalace wikitude world browser, česky se to jmenuje cestovní průvodce wikitude.
Je to vlastně velmi jednoduché, program zobrazuje seznamy míst či přízpěvků z různých sociálních sítí, které mají u sebe zaznačenou polohu a to tak, že zobrazuje jen ty nejblíže k vám.

To, že je program na systému android z 90% přístupný s odečítači je věc, která mě osobně velmi mile překvapila, čekal bych spíše něco více grafického.

Celé to vypadá velmi jednoduše.
V hlavním okně se zobrazuje seznam sítí, ze kterých chcete získávat informace.
Je zde např. wikipedia, foursquare, twitter, youtube či foto služba panoramio.
Po výběru sítě je pak ještě nutné zvolit aby se výsledky zobrazovaly v  seznamu a ne jako mapa či pohled z fotoapárátu. Pak už to mluví výborně.

Mě osobně program nadchnul díky tomu, že člověk hned ví, co se kolem něj nachází.
Na toto se dá použít buď síť foursquare, která má však i svého vlastního klienta, takže o té tu mluvit nebudu.
Druhou možností je si ve wikitude otevřít seznam míst, ke kterým někdo psal články na wikipedii. A tady už je to zajímavé.
Opravdu to totiž může fungovat jako cestovní průvodce, když jsem byl v Brně, vyjel mi program všechny možné i nemožné památky, stavby a zajímavé objekty, včetně např. Náměstí svobody.
Dovedu si teda představit, že pojedu do nějakého města, kde jsem ještě nebyl, otevřu si wikitude a přečtu si na wikipedii hned, co je kolem mě a u objektů, které mě zaujmou si zjistím i dodatečné informace.

Parádní hračka je to, doporučuju vyzkoušet.
Pozor jen, nevím proč, ale program má v článcích problém s některými českými znaky.

Pozor po¨zor!

Rád bych touto cestou oznámil, jak to bude dál s mými blogy.

1. blog http://pavelondra.blog.cz pouštím k vodě, články, které tam jsou tam nechám, nové přidávat nebudu.

2. články osobního charakteru, jako že jsem byl na pouti nebo že jsem byl s tím a tím na pivu budu psát na http://pavelondra.posterous.com taktéž různé dojmy z filmů a tak.

3. články, které jsou primárně určeny pro širší publikum budu publikovat na http://innereye.blog.cz kterýžto blog je pro tyto účely nejvhodnější.

Co se blogu innereye týče, přebírám jej plně pod svou kontrolu, takže podněty, připomínky a vše ostatní pište mě na

- twitter @pavelondra2005

- e-mail pavelond@gmail.com

- facebook Pavel blindgeek Ondra

- skype pavelondra2005

- icq 309074474

 

Ten článek o přístupných app pro android byl tedy výjimkou, články tohoto charakteru už na posterous nebudou.

Pavel

přístupné aplikace pro android

 

Nedávno jsem tu psal o tom, jak by z uživatelského pohledu měla vypadat přístupná aplikace na androidu pro nevidomé uživatele a jak si přístupnost ověřit.

Článek se mi bohužel smazal, takže se pokusím vše sepsat znovu.

 

jak by měla aplikace vypadat?

1. nemít v sobě části s webovým - html zobrazením

Takové zobrazení je pro nevidomé zatím nepřístupné, standardní prohlížeč systému android ve verzi 2.3 není pro současné odečítače obrazovky přístupný.

Příkladem takových aplikací jsou různí klienti pro soc. sítě, kde se vyžaduje autorizace, např. instant messenger imo vyžaduje potvrzení přístupu od facebooku a zde se načte právě webové zobrazení s dotazem facebooku na povolení přístupu aplikace, který je pro nevidomé absolutně nepřístupný.

Řešením je tu, pokud je to technicky možné otevírat jakoukoliv webovou stránku, která je třeba v externím prohlížeči, ozvučený prohlížeč pro nevidomé byl vyvinut firmou codefactory ze Španělska.

Jiná situace je u systému honeycomb, ten je však jen pro tablety.

Toto by mělo snad odpadnout v momentě, kdy se do telefonů dostane verze 4.0 icecream sandwich, zde už prohlížeč ozvučen je.

 

2. dostupnost všech prvků pomocí trackpadu či šipek

Současné odečítače na androidu neumožňují prohlížení displeje pomocí doteku, takže uživatel je vždy odkázán na trackpad či šipky.

Příkladem budiž aplikace smartmaps od vývojáře mapy.cz kde se dá sice dostat k zadávání adres pro navigaci, leč tlačítko pro spuštění navigace samotné je umístěno kdesi, kde se k němu šipkami nedostanu a spoléhat se na náhodné klepání na obrazovku mi příjde trochu neefektivní.

 

3. popsat jasně všechny prvky

Tlačítka, seznamy, editační pole atd. by měly být správně popsány.

Hodně se stává, že vývojář na tlačítko umístí obrázek, ve kterém je text nebo nějaký jiný symbol, takové tlačítko je pak neozvučené, jediné, co se o takovém tlačítku dá zjistit je, že obsahuje obrázek.

A narozdíl od podobných programů pro stolní počítače, odečítače na androidu neumožňují dotvořit si popisky pro objekty vlastnoručně.

 

 

jak otestovat?

aby si vývojář mohl otestovat, zda uživatel jeho aplikace bude moci s aplikací pracovat bez zrakové kontroly, bude potřeba následující:

1. svox classic cz Iveta

2. svox classic TTS

3. talkback - odečítač, pokud není na marketu k nalezení, tak na místo něj balík platform access installer

 

instalace

1. nainstalovat Svox Classic tts

2. nainstalovat svox classic CZ Iveta

3. nainstalovat talkback

4. nainstalovat po případě i druhý odečítač spiel a to odtud: http://dl.dropbox.com/u/15992542/spiel-1.0.1.apk

5. povolit přístupnost v androidu

menu, nastavení, usnadnění, zaškrtnout první volbu usnadnění, zaškrtnout buď volbu talkback nebo spiel

6. nastavit český hlas

menu, nastavení, hlas. vstup a výstup, nastavení převodu textu na řeč, zaškrtnout volbu svox classic, otevřít podsekci výchozí modul, zde opět zaškrtnout svox classic.

 

 

poznámky

1. pokud chcete vyrábět i aplikace s ozvučeným dotyk. ovládáním inspirujte se zde:

www.codefactory.es

nebo

http://code.google.com/p/eyes-free/

 

druhá syntéza espeak

Na závěr tu mám jednu prosbu.

Pro android ještě existuje kromě syntézy svox i volně šiřitelný software espeak, rovněž je na marketu.

Bohužel narozdíl od jeho verzí pro linux a windows je v android verzi nějaká chyba.

Při nastavení jazyka hlasového výstupu na češtinu zůstává syntéza stále v angličtině.

Google sám se k tomuto problému nijak moc nevyjadřuje a já jako uživatel jsem dosud nepřišel na to, kde je zádrhel.

Pokud by tedy někdo z těch, co tento článek budou číst dokázal zjistit, kde se onen záhadný problém skrývá, byl bych mu velmi vděčný a nejen já, syntéza espeak je totiž o proti syntéze svox co se odezvy týče nesrovnatelně rychlejší.

Stejné platí i v případě, že by jste o někom, kdo by byl ochoten problém vyřešit věděli, určitě článek přepošlete.

 

 

Závěr:

Věřím, že pokud se článek dostane do širšího povědomí mezi českými programátory androidu a ti se budou ochotni přístupností zabývat, pomůže to rozšíření platformy android mezi zrakově postižené české uživatele mobilních telefonů.

Vše, co jsem výše napsal vyplývá jen z mých uživatelských zkušeností s platformou android, rozhodně nejsem nějaký odborník či vývojář.

 

 

zdroje:

www.codefactory.es

nebo

http://code.google.com/p/eyes-free/

případně: www.blind-android.cz

o přístupnosti celkově: www.poslepu.blogspot.com

První věc, co bych tu chtěl napsat je velká omluva, ty články co tu na posterous byly a už nejsou jsem nesmazal záměrně, jen jsem se trochu nezorientoval v orozhraní  a smazal jsem to, co jsem nechtěl.
Článek o přístupných android apps sepíšu a nahodím znovu, samozřejmě jsem si ho nikam nezálohoval, zákon schválnosti funguje vždy a všude.

Teď už ale k článku samotnému.

Břevnovské posvícení je jednou z nejstarších poutí v Praze a jednou z posledních, která se během roku koná.
To letošní probíhala od 7. do 9. září.
Já se akce zúčastnil hned v pátek a to na vzdory nepříznivým předpovědím, bude pršet, bude zima, bude hnusně...
Leč zázrak se stal, nepršelo, zima sice byla, ale jen malá a dokonce v průběhu poutě vyšlo i slunce.
Cesta do Prahy proběhla v klidu, celou jsem ji samozřejmě prospal.
Na hlavním nádraží už mě čekal můj průvodce, kamarád David.
Z nádraží jsme zamířili přímo na břevnov, nejprve metrem a poté tramvají, ve které jsem při té příležitosti objevil novou funkci jízdních řádů na telefonu, při zapnuté gps mi aplikace sama zobrazovala, na které zastávce zrovna vůz stojí, takže se pěkně dalo zjistit, kdy budeme na Břevnově, šikovné a užitečné.

Cesta na Břevnov byla dlouhá a nudná, jak už to u takových cest v MHD bývá.

Po vstupu do areálu jsme okamžitě zamířili mezi atrakce a začali se promenádovat.
Nejprve jsme zamířili do zadní části areálu, kterážto byla vyhrazena občerstvení a jiným stánkům, jak už to bývá na každé podobné akci.
Bramboráky, trdelníky, langoše, hamburgery a spousta šílených cetek, suvenýrů a tak dále a tak dále.
Za pozornost tedy stál jedině stánek, ve kterém čepovali asi patnáct druhů piva, to byl první a taky poslední stánek, u kterého jsme se zastavili, čtrnáctka černá, za 30 korun, v půl litrovém kelímku chutnala i za takového nepříjemného počasí znamenitě.

A pak přišel čas na atrakce.
První, kterou jsem navštívil byly klece.
Tuhle atrakci doporučuji těm, kteří mají rádi trochu aktivnější styl zábavy, jsou to vlastně maxihoupačky, které musíte rozhoupat svou vlastní silou a cílem je dosáhnout toho, aby se kabina rozhoupala tak, že se nahoře přetočí přes tyč. To se mě samozřejmě nepovedlo, výsledkešm byl jen solidní puchýř na dlani, jak jsem se usilovně držel a snažil.

Druhou atrakcí byl breakdance, autíčka, která jezdí všemi směry a to ne zrovna pomalu.
Zde se nám podařilo majitele umluvit a tak jsem si pětiminutovou jízdu užil zadarmo.
Pak následovala klasická centrifuga, na této atrakci jsme s Davidem dělali kraviny na kameru a užívali si jízdu.

Vrcholem celého dne bylo, když jsme mezi atrakcemi objevili něco, čemu se říká koule, či katapult.
Stojí to 250 KČ, jde o kouli napnutou na lanech a drženou u země. Jak mile jsou lana uvolněna celá ta hračka vystřelí do výšky a začnou se dít náramně zajímavé věci, létá to všemi směry a to samozřejmě i hlavou dolů.

David se zjevně bál nebo co, trvalo mi snad deset minut ho překecat, na aktrakci totiž pouštějí kvůli vyvážení lidi jen po dvou.
Bohužel se stala věc nemilá, než jsme se rozjeli vybila se kamera a tak tenhle ten adrenalin bohužel zaznamenán není.

Nakonec následovaly už jen dvě atrakce, evolution a houpací lavice, to první bylo podobné centrifuze, to druhé už jen takové mírné podráždění již tak rozjitřeného žaludku.

Pak už následoval jen přesun zpět na hlavní nádraží, nákup pochutin a pití do vlaku a odjezd domů.
Na cestě zpět jsem nespal, jako pravý geek jsem hned v kupé, které jsem s nikým nesdílel, vyhledal zásuvku, napýchl mobil a celou cestu do Brna jsem si četl a surfoval na mobilu nanetu.

Pouť se mi líbila, Davidu Grilovi dík za doprovod a už se těším na březen na matějskou.

Pavel Ondra

zas něco trochu neformálního

Tak poslední článek se týkal přístupnosti aplikací a takových věcí, dnes sem chci napsat něco méně formálního a spíše zábavného.
   Včera jsem měl první hodinu úvodu do informatiky, oficiální hodiny na ped. fakultě mám nahrazeny individuálkou pro nevidomé a je to moc zajímavé a užitečné, alespoň tak soudím po první hodině, ve které jsem kromě orientačního testu s učitelem řešil i náplň zbytku semestru.
Formální úprava dokumentů, orientace we web. aplikacích univerzity, vyhledávání elektronických zdrojů. Samé užitečné věcičky.

A pak když jsem se vrátil domů, čekaly mě hned dvě příjemné věci.
- rozečtená reading copy verze knížky Lovci hlav, jejíž recenzi najdete ve správnou chvíli na tomto blogu
- dabovaná verze komixové šílenosti jménem Green lantern. U tohohle filmu se nemusí vůbec přemýšlet, stačí jen poslouchat, po stránce audiovizuální, "v mém případě jen to audio" se film fakt povedl.
A aby toho nebylo málo, ještě mi večer kamarádka doporučila ke sledování nový seriál Merlin, z roku 2008, Legendy o Artušovi a merlinovi jsou zde podávány formou velmi vtipnou a zároveň napínavou a @nofreeusernames "Olga Byernátová" za doporučení děkuju, zas jsem si po dlouhé době nějaký seriál oblíbil natolik, abych u něho vydržel přes pět dílů, poslední takový byla před dvěma lety stargate, s tou  jsem sekl až někde u šesté řady.